Původně jsme chtěli v domě anhydritové lité podlahy, ale nakonec jsem usoudil, že mokrý proces lití anhydritu by mohl stavbě uškodit, zejména jsem měl obavu o vloženou minerální izolaci, která vlivem vlhka degraduje a ztrácí izolační vlastnosti (bohužel jsme ve fázi podlah měli již veškerou izolaci uloženou ve stěnách). Z různých zdrojů jsme také slyšeli negativní názory na působení vlhka na anhydrit – kupříkladu při menší havárii s vodou v kuchyni stavebníkovi „odskákala“ celá dlažba.

Po delší úvaze jsem se proto rozhodl pro suché podlahy – na základovou desku s ipou jsme položili cca 17 cm EPS (konkrétně EPS 150 S), výška polystyrenu se lišila dle nerovností základové desky. Vyrovnávání podkladu byla mravenčí práce – používali jsme mirelon, kterým jsme podkládali nerovnosti do 1 cm, tam, kde vadily sváry na hydroizolaci jsme horkovzdušnou pistolí tavili drážky do polystyrenu a tam, kde nerovnost přesahovala 1 cm jsme použili centimetrové desky EPS. Velice dobře nám posloužila laserová vodováha (tímto díky Danovi za zapůjčení), s jejíž pomocí jsme si po obvodu všech místností připravili linku, které jsme se pak při vyrovnávání EPS mohli držet.

Často jsem litoval, že jsem nepoužil nějaký vyrovnávací podsyp (např. podsyp Rigidur nebo Liapor), ale před realizací podlah se mi vyrovnávání podkladu pomocí podsypu zdálo příliš pracné. Bohužel jsem neměl možnost tento způsob vyrovnání podkladu vyzkoušet, takže nedokážu posoudit, na kolik by nám to ušetřilo práci.

Na EPS jsme položili křížem dvě vrstvy Durelisových desek tloušťky 15 mm, které jsme lepili jednak v perodrážce napěňovacím lepidlem Soudal na dřevo, druhak plošně PVAC vodostálým lepidlem. Obě vrstvy jsme nakonec prošroubovali vruty v síti 30 x 30 cm. Původně jsem chtěl na podlahu použít klasické OSB desky, ale Durelis je levnější, má broušený hladký povrch a dodává se ve větších deskách (2500 x 1250 mm), takže nebylo tolik spojů.
Tam, kde jsme očekávali větší vlhkost, resp. kde jsme na podlaze plánovali dlažbu, jsme místo durelisových desek použili desky Cetris, které jsou voděodolné. Tyto desky jsme k sobě lepili stejným způsobem jako Durelis, pouze na prošroubování je zapotřebí speciálních vrutů určených právě pro spojování Cetrisových desek.

Zapeklité místa vznikly v patě budoucího schodiště – tam jsme umístili namísto EPS desku XPS polystyrenu s větší nosností, stejně tak v místech, kde budou stát krbová kamna. Teoreticky to nebylo nutné, hmotnost by se měla roznést do plochy přes vrstvu desek, ale jistota je jistota…

Skladbu podlah jsme navrhovali s ohledem na budoucí podlahové elektrické vytápění, resp. s ohledem na použité plovoucí podlahy a dlažby. Osobně jsem velice toužil po podlahách z masivního dřeva, ale podlahové vytápění si s takovouto podlahou nerozumí (resp. dřevo v tomto případě funguje jako izolant a podlaha se tak déle nahřívá a teplo působící na dřevo může zapříčiňovat různé tvarové změny) a tak jsme zvolili kompromis – dřevěné plovoucí podlahy.

[GARD]

Pro náš dům jsme zvolili dřevěnou fasádu, jednak z estetických důvodů, ale také proto, že nás zaujala životnost modřínového obkladu. Původně jsme plánovali, že dům zvládneme obložit za týden, ale zlaté oči – ani po dvou měsících práce (zpravidla o víkendech) není zcela vyhráno. Pečlivé lícování, vrtání a rovnání desek zabralo opravdu velké množství času. Tímto bych rád poděkoval všem kamarádům, kteří mi s fasádou pomohli – bez nich bych to nezvládl.

Pro obložení jsme zvolili klasický palubkový profil z beskydského modřínu tloušťky 2,8 cm, dřevo bylo vzduchosuché – sušené venku pod střechou cca rok. Mezi klasické vady patřily suky a praskliny, takže jsme desky pečlivě vybírali a potenciální problematické místa jsme z desek odřezávali. I to se podepsalo na času, který jsme s fasádou trávili.

Prvním krokem byla výroba vrtacích šablon, které nám práci velice usnadnily a urychlily. Druhým pak usazení první řady palubek do co možná nejlepší roviny. Rohy domu jsme osadili hranoly 7×7 cm a k ním jsme dotahovali desky (chtěl jsem se vyhnout rohovým lištám kvůli obavám ze zatékání vody a zafoukávání sněhu do spár a na seřezávání na koso jsem se zase necítil…). Palubky jsme se snažili zasazovat co nejpečlivěji, nerovné kusy jsme srovnávali heverem zapřeným o prkýnko našroubované do latě nad palubkou. Spoje palubek jsme řešili vždy na podkladní lati, palubky jsme přichytávali nerezovými vruty (celkem jich na domě padlo cca 5000).

Oříškem bylo obložení štítových stěn – tu s okny jsme nakonec zvládli ze žebříku, mnohdy to byl ale artistický výkon. Zejména umístění posledních pěti řad, které jsme nejdříve smontovali k sobě a jako celek je nasadili s uříznutou drážkou – jinak bychom palubky nezvládli nasadit na sebe.

Finále pak představovalo obložení kolem a nad okny a dveřmi a usazení venkovních parapetů. Nemálo jsme se potýkali s umístěním větracích mřížek proti hmyzu do odvětrávání pod okny, nakonec jsme je ale srovnali horkovzdušnou pistolí a přichycovali je na krajích vrutem přes špalíček v odvětrané mezeře. Příště bych mřížky určitě osazoval při montáži fasády přímo na konkrétní palubku, nikoli až nakonec, těsně před osazením parapetu.
Venkovní ostění jsme vyrobili z modřínových fošen tloušťky 2 cm, každou desku jsme na míru seřízli pro konkrétní okno, boční desky jsou zespoda šikmé a zajišťují tak parapety (doléhají na boční hliníkové krytky).

Modřínové dřevo jsem se rozhodl nijak neošetřovat. Za pár let by měly desky zešednout a získat vlivem slunce krásnou patinu (spoustě lidem se to nelíbí, ale nám to přijde přirozené). Zvažoval jsem natření lazurou nebo něčím na bázi vosku, ale odradila mne pracnost a nutnost co pár let nátěr obnovovat, což by stálo nemalé prostředky – jak časové, tak finanční…

[GARD]