Stěny a strop koupelny jsme pokryli sadrokartonem, Celou koupelnu jsme nejprve důkladně natřeli tekutou lepenkou. Teoreticky by stačilo natřít jen exponovaná místa – kolem vany, umyvadla a sprchového koutu. My jsme to ale pro jistotu vzali zgruntu…

Na obklady jsme použili čtvercové kachličky české firmy Rako o rozměru 15×15 cm, bohužel při obkládání se ukázalo, že každá barva má trochu jiný rozměr, takže jsme spáry museli všelijak ladit a upravovat, aby nám nevznikaly příliš velké nerovnosti. Obklady jsme nezačali pokládat úplně od podlahy, ale cca 15 cm od země jsme upevnili sádrokartonové profily, srovnali jsme je do váhy a obklad začali na nich. Teprve až uděláme v koupelně podlahu, doložíme spodní řadu.

V koupelně jsme chtěli udělat mozaiku, nakonec nás mozaika zachránila tam, kde jsem špatně vypočítal dořez kachle… Mozaiku jsme dělali i kolem zrcadla a další nás čeká na vaně a bylo to docela pracné. Nejdříve jsme vyrobili střeby – odřezky kachlí jsme zamotali do hadru a pomlátili kladivem. Pak se celá mozaika vyměřila a vysládala na kus desky a teprve pak se lepila na zeď, přičemž ne vždy jsem se trefil, takže tu a tam dílek zbyl nebo pochyběl. Obecně bylo ale dobré si mozaiku nejdříve poskládat, protože lepidlo schne docela rychle, takže není moc čas přemýšlet. Ale věřím, že kdo má alespoň trochu výtvarné oko, zvládne skládat mozaiku přímo z ruky.
Jinak střepy jsme nijak zvlášť neupravovali ani nezabrušovali, nechali jsme ostré hrany tak jak vznikly při lámání kachle.

Obecně skýtala koupelna více úskalí – dělali jsme sadrokartonovou předstěnu, v níž vedou trubky s vodou, do předstěny jsme instalovali zpevněnou dřevěnou konstrukci pro zavěšení topného žebříku. Zapeklitý byl i výběr vany – kvůli špatně umístěnému odpadu jsme museli sehnat vanu velice atypického tvaru, nakonec se nám ale zadařilo a vanu jsme dokonce sehnali ve výprodeji za poloviční cenu.

Maturitou bylo pro mě podezdívání vany. Původně jsem chtěl vanu obložit sadrokartonem, ale protože jsem nikde nesehnal žádné reference ani pořádné fotky, jak na to, rozhodl jsem se klasicky podezdít vanu Ytongem. Nakonec to nebylo tak hrozné – nejdříve jsem si nachystal jednotlivé tvárnice, nařezal na míru a na sucho položil, pak jsem vše očísloval, dal stranou, pod vanou jsem důkladně zametl a tvárnice nalepil nízkoexpanzní pěnou na své místo.

Vzhledem k tomu, že je náš pozemek svažitý, museli jsme vyřešit převýšení na straně přístřešku pro auto opěrnou zídkou – na zakončení svahem nezbylo dost místa.

Bagrem jsme nechali vykopat rýhu širokou cca 30 cm a hlubokou 80 cm a tu jsme na délce 15 metrů vybednili všelikými zbytky desek a fošen. Protože nebyl čas bednění zalít betonem hned, po pár týdnech se nám část odkopané zeminy sesula a museli jsme drážku docela razantně opravovat.

Základ pro zídku spolknul asi kubík a půl betonu z domíchavače, ještě do čerstvého betonu jsme zapíchali co 0.5 m železné tyče – roxory (tloušťky 1 cm) – kvůli armování ztraceného bednění.

Samotnou zídku jsme vystavěli ze ztraceného bednění 50x20x25 cm, práce šla celkem od ruky, bohužel se projevily nerovnosti v základu, na čtyřech řadách tvárnic se chyby pěkně nasčítají, takže na konci zídky vznikla menší mulda…

Zadní část zídky je opatřená drenážní trubkou zasypanou štěrkem, k zídce přiléhá nopová fólie – postup je klasický, včetně užití geotextilie na oddělení štěrku a zeminy. Betonování zídky jsme nechali na známém zedníkovi, který zrovna neměl do čeho píchnout a nás naopak tlačil čas… Při betonování jsme ještě do zídky umístili lešenářské trubky jako přípravu na budoucí plot.

Stavba domu je nákladná záležitost a většina z nás nebude mít dostatečné úspory na celou stavbu domu. Dříve nebo později budete muset řešit půjčku – hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření.

Úskalí první: finanční poradci. Finanční poradci jsou zlo. V drtivé většině jsou to na rychlo vyškolení absolventi, kteří Vám s vážnou tváří nabízí finanční produkty jako housky v krámě, aniž by měli podrobné informace o tom, co nabízí. Navíc se vám budou snažit vnutit další produkty, které zaručeně potřebujete, jako pojistky, investiční účty apod.
Budete-li jako my stavět dřevostavbu svépomocí, vězte, že záhy narazíte na těžce řešitelný (pro našeho poradce neřešitelný) problém – jak dřevostavby, tak stavění svépomocí je pro banku zřejmě riziková investice a tak má pro vás podstatně horší podmínky, než kdybyste stavěli z cihel firmou. Proto je ideální mít v začátku nějaké vlastní prostředky na rozestavění domu nebo alespoň nemovitost, kterou byste mohli ručit.

Úskalí druhé: málo peněz na start. Pokud stojíte na začátku a nemáte peníze, buďte obezřetní. Uvědomte si, že půjčku budete splácet několik desítek let, měli byste mít stabilní příjem a nějakou rezervu na překlenutí jakýchkoli problematických období. Čím méně si musíte půjčit, tím lépe. Pokud nemáte vlastní prostředky ani nemovitost, kterou byste mohli ručit, nezbývá, než uzavřít půjčku bez ručení. To je zpravidla neuvěřitelně předražený finanční produkt. Z peněz z této půjčky dům rozestavíte a až bude v takové podobě, že jim bude možné ručit, celý úvěr přefinancujete nějakým výhodnějším.

Peníze shůry aneb začínáme čerpat. Když si oběháte martyrium papírů a potvrzení, uzavřete první půjčku a na účtu se vám objeví první peníze, můžete konečně začít stavět. Banka či spořitelna po vás bude chtít neustále dokládat, za co jste její peníze utratili, takže se připravte na další papírování a dokládání. Peníze vám zpravidla nedají najednou, ale postupně – vždy až část prostavíte a doložíte, dají vám další. Trvá jim to, takže vás budou zdržovat. Proto pečlivě plánujte kdy a na co peníze budete potřebovat.

Úvěr ze stavebního spoření nebo hypotéka není nic extra výhodného, ale není to zas taková lichva oproti půjčkám bez zajištění. Úroky hypoték jsou nejisté, ale zpravidla o něco nižší než u stavebka, u stavebního spoření máte zase sazbu fixní, takže víte, na čem jste po celou dobu splácení. Obecně se pohybujete mezi dvěma a čtyřmi procenty úroků ročně. Dále jsou tady všelijaké poplatky – za uzavření smlouvy, za vedení účtu, za zasílání výpisů atd. atd. To znamená, že celkem bance zaplatíte cca 15-17% z toho, co si půjčíte. Banka se vás bude snažit okrást. A to nemyslím jako eufemismus, my jsme se skutečně setkali s praktikami, které s krádeží hraničí. Od skrytých poplatků, nevýhodných přílepků psaných malým písmem (ano, čím menší písmo, tím důležitější sdělení…) až po zamlčování informací personálem spořitelny. Tady se konečně vyplatí zamyslet:

Kolik peněz si chcete půjčit? Otázka, kterou jsem měl možná položit na začátku, ale mi se více líbí, když jsme se k ní dopracovali postupně. Pokud si půjčíte řekněme dva miliony, banka schlamstne cca 350 000 Kč navíc. Jak dlouho budete muset pracovat, abyste tolik peněz vydělali? Osobně nemám rád, když se peníze přiměřují časem, protože do práce má člověk chodit proto, že jej baví a naplňuje, přesto mi to nedá – nebylo by lepší strávit ten čas s rodinou a přáteli než vyděláváním na splátky? Já bych dnes šel do banky se skromnějším rozpočtem…