Monthly Archives: Leden 2019

Bydlík z dodávky

Bydlík z dodávky

Člověk by si řekl, že když zvládne postavit dům, „zobytnění“ dodávky pro něj musí být brnkačka, ale není tomu tak. Plánování obytného prostoru v dodávce je velice specifická (leč zábavná) záležitost a minimálně pro mě byla a je dosti časově náročná. Plánujete-li v domě na metry, v dodávce jde o centimetry.
Naší první vestavbou byla rozkládací postel do Citroenu Berlingo. Vyrobili jsme ji v roce 2012, když jsme se chystali na výlet do Španělska a posložila nám i při dalších výletech a festivalových výpravách. Jednalo se o poměrně prostý, leč důmyslný systém, který se dal snadno kompletně poskládat do kufru vozidla a v případě potřeby vykouzlil v autě 190 cm dlouhou postel. Postel byla zavěšená na šroubech pro přední bezpečnostní pásy a sesávala ze dvou překližkových desek, jakéesi lavice v kufru a několika latí. Pod postel se vešlo několik přepravek a kanystr na vodu, z jedné z desek se dal udělat improvizovaný venkovní stolík:
První dodávku jsme si pořídili v roce 2013, tedy o rok později – narodil se nám náš první syn a my jsme se nechtěli zřeknout cestování. Jednalo se o nádherného transportera třetí generace – T3 ve variantě Bluestar s vyskou střechou Polyroof ve výbavě Multivan. Uvnitř byla jen rozkládací lavice a nezávislé topení, rozhodli jsme se proto pro první výlet vyrobit skříňku, která by nám poskytla plynový vařič a tekoucí vodu:
Časem se tato skříňka ukázala jak příliš malá a tak jsme se pustili do návrhu nové, vybavené velkými šuplíky a dalším úložným prostorem. Velkou službu mi jako obvykle prokázal otec, který skříňku dle mých návrhů narýsoval. V počítači jsme tak mohli doladit různé detaily a následně připravit seznam desek s přesnými rozměry k nařezání. S realizací pak pomáhal tradičně bratr Tomáš.
Když nás špatně servisovaný busík vypekl na cestě do Španělska, rozhodli jsme se pořídit o něco novější auto, které bude snáze servisovatelné a zároveň nám umožní trochu rychlejší přesuny. Pořídili jsme si proto o generaci novějšího transportera T4 a příprava skříňky začala nanovo. V tomto novějším modelu je paradoxně o poznání méně místa (v T3 sedí řidič nad přední nápravou, motor je vzadu, takže je uvnitř o pár desítek cam více prostoru), takže nová skříňka musela být chytře vymyšlená, navíc uvnitř je vůz členitější díky líbivému oplastování, takže se musela přizpůsobit i tvaru auta.
Skříňku jsme opět vyrobili z překližky, tentokrát jsme použili laminovanou tloušťky 1,2 cm. Šuplíky jsme opatřili zarážkami proti vysunutí za jízdy (s tím jsme u minulého modelu trochu bojovali…), dva kanystry slouží na pitnou a odpadní vodu, použili jsme 12V ponorné čerpadlo. Vařič na plynové bomby se do skříňky tentokrát nevešel, rozhodli jsme se použít vařič na kartuše (což byl poněkud úkrok stranou – náplně dluho nevdrží, špatně se skladují a nejsou-li plné, mají malou výhřevnost).
Kromě skříňky jsme do busíka nechali udělat také malou zvedací střechu, tzv. hříbek neboli hubdach – aby se v autě dalo kupříkladu pohodlně vařit. Za zvedačku se nám podařilo vměstnat ještě střešní nosič a malou rakev na šířku, takže i když se narodil druhý syn, pořád jsme se do auta dokázali sbalit.
Do kufru busíka jsme vyrobili dlouhý vysouvací šuplík (dříve jsme vozili v kufru přenosky, ale šuplík je mnohem praktičtější), pořídili jsme brašnu k zavěšení na strop a nechali si ušít praktickou rozkládací matraci – lavice v Multivanu čtvrté generace je “ergonomicky” tvarovaná a příliš dobře se na ni nespí…
S narozením třetího syna se objevily další prostorové potíže – už se dvěma dětmi byla multivanová postel (cca 150×190 cm) poměrně těsná a také nároky na prostor vzhledem k množství věcí, které je potřeba na měsíční výpravu sbalit, narostly. Takže jsme začali pokukovat po autě s vysokou střechou. Díky našemu dvornímu servisákovi Jardovi se nám podařilo dovézt nádherný kousek Multivana se střechou s “nosem” od firmy Zillka a práce na vestavbě mohla začít na novo – chtěli jsme tentokrát uzpůsobit sezení u stolu tak, abychom se vešli v pěti lidech, zabudovat do auta plnohotnotný vařič na plynovou bombu a přidat pár úložných vychytávek. Taky jsme se tentokrát rozhodli zabudovat do auta ledničku.
Po dlouhém plánování jsem zvolil poměrně netradiční koncept s kuchyňkou za sedadlem spolujezdce a na ledničku jsme vyrobili jakousi truhlu, která slouží zároveň jako sedátko u stolu. Z mého papírového návrhu vytvořil nášťaťka digitální výkres a dokonce i 3D model, který nám umožnil vychytat spoustů detailů:
Papírová příprava značně usnadnila i přípravu materiálu, který jsme nechali rovnou nařezat na míru:
Oproti dřívějším vestavbám jsme udělali několik změn – kupříkladu jsme šuplíky nahradili plastovými přepravkami – vyhli jsme se tak drahým a pracným pojezdům. Skříňky jsme zajistili zacvakávacími karavanovými “čudlíky”, takže jsme eliminovali otevírání za jízdy. Výsledek se osvědčil, až na pár much, které snad vychytáme s příští vestavbou 🙂 

Terasa a končíme?

Patky na terasu jsme si připravili při betonování obrubníků kolem domu. Do navrtaných otvorů jsme vložili kanalizační trubky, zalili betonem a do betonu zapíchli ocelové patky. Pod terasu jsme natáhli geotextilii, zahrnuli štěrkem a následovala příprava roštu. Ten jsme udělali ze smrkových trámků, na ně se úhelníky připevnily kontralatě, které jsme opatřili plastovými spirálkami (prý jsou dobré proti vrzání prken a umožňují také údajně rychlejší vysychání namoklé terasy, vzhledem k ceně bych je znovu nepoužil – prkna terasy povrzávají i tak a vysychání by se dalo zlepšit zahoblováním latí podkladního roštu do hrany).

Samotná prkna terasy jsou z modřínu, opatřili jsme je dvěma nátěry tungovým olejem a přivrutovali je k roštu nerezovými vruty. Mezery mezi prkny jsou 6-8 mm, příště bych volil menší – kvůli propadávání drobných předmětů.

Konstrukce stříšky je dílem z modřínu, dílem ze smrku – využili jsme zbytkový materiál ze stavby. Střecha je z OSB desek a na ni je asfaltový šindel. Zvolil jsme „samonatavovací“ variantu, ale nutno říci, že horní vrstva příliš dobře nepřilnula ke spodní. Na první větrnou zimu jsem to vyřešil zatížením kameny, ty nakonec zůstaly na střeše doteď 🙂

Terasa je jedním z nejfrekventovanějších míst domu, nechápu, jak jsme bez ni mohli předtím fungovat. Je spojnicí mezi světem venku a uvnitř. Když je teplo, přespáváme na ni s dětmi, snídáme tam, obědváme, posedáváme s návštěvami a děti si zde rády hrají.

Terasou by práce na domu měla končit, ale už nyní se rýsují další projekty…

Stavím boudu

Součástí našeho přístřešku pro auta je i poměrně rozměrná bouda – dílna, sklad nářadí a všelikého venkovního haraburdí. Celá konstrukce je postavená na šesti betonových patkách ze ztraceného bednění, základ tvoří rošt pobitý z obou stran OSB deskou a vyplněný minerální vatou. Stěny jsou stejné jako u domu – z hranolů 16×4 cm zevnitř pobité OSB deskou, vyplněné minerální izolací a opatřené větranou dřevěnou fasádou z modřínu. Strop boudy je také vyplněn minerální vatou a zaklopen palubkami (použil jsem zbytky, které zůstaly ze stropů v interiéru).

Co se týče fasády, původně jsem měl v plánu vyzkoušet překládání desek bez perodrážky, bohužel nebyl zrovna k mání širší profil a tak jsem nakoupil desky šíře 10-12 cm, což je na překrytí málo. Proto jsem se rozhodl pro svislou montáž. Musel jsem trochu přehodnotit skladbu roštu – aby fasáda dobře větrala, vodorovné latě jsou vždy v místě montáže na konstrukci stěny podloženy kouskem OSB desky.

Samotnou fasádu jsme na domeček dělali až s ročním zpožděním, ale „fasáda“ z plachty rok přežila naprosto bez úhony. Podobně jako u samotného domu byla fasáda poměrně pracnou záležitostí a sám jsem se s ní pral několik měsíců (markantně jsem s prací pohnul vždy, když se nabídla nějaká pomocná ruka – dřevěná fasáda je zkrátka práce alespoň pro dva úderníky…).

Zajímavým oříškem bylo i umístění stavby pod úroveň stávající zámkové dlažby, která tvoří stání pro auta, ale nakonec se povedlo a ze dveří vede jen malý schůdek. Prostor pod boudou – tedy mezi patkami, větrá ze dvou otevřených stran, což by při tak malé ploše stavby mělo být dostačující.

Izolace minerální vatou v tloušťce 16 cm se u nevytápěné boudy nakonec ukázala jako nedostatečná – mráz se nám dostal i dovnitř (nutno však říci, že venkovní teplota v té době spadla na -20C). Na uskladnění zeleniny nebo brambor to určitě není vhodné místo a na případnou práci v zimě bude potřeba zapojit přímotop.