Provazová síť na schody

Moc se nám zalíbilo zabezpečení schodiště pomocí provazové ochranné sítě. Nejprve jsme si nechali práci nacenit v několika provaznictvích, ale trojuhelník 260 x 222 x 340 cm nikde nevyšel na méně než 6000 Kč, což nám přišlo jako docela vysoká částka.

Takže jsem zakoupil 120 metrů lněného provazu o průměru 1 cm (mimochodem, nádherně voní…) za 1000 Kč, 75 oček (kus za 1,4 Kč), v knihovně vypůjčil knihu o uzlech a za tři odpoledne práce včetně vyměření a zavrtání oček jsme měli upleteno. Tedy pletla hlavně Kačenka za vydatného vyrušování malým Kiliánem, který se co hodinku dožadoval jídla… Výsledek posuďte sami.

033

DSCN4835

Kuchyň

Naše prvotní představa o kuchyni vycházela z rustikálního vzhledu kuchyní z Ikea řady VÄRDE. Když jsme zjistili, že polovina komponentů této řady již není v prodeji, rozhodli jsme si kuchň v podobném stylu poskládat sami. Velmi nápomocen nám v plánování byl tatínek, který pečlivě kuchyň rozkreslil a navrhnul detaily.

kuchyn_3D

Materiál jsme si nechali nacenit u stolaře, ale když nás po dvou měsících čekání vypekl s tím, že nestíhá a že se pohádal s parťákem, takže ani neví, kdy by zakázku mohl realizovat a nás začal tlačit čas, po konzultaci s jiným známým stolařem, po níž jsme pochopili, že by kuchyň byla poměrně drahá a pracná, tudiž časově náročná, jsme od záměru upustili a rozhodli se pro kuchyň z Ikea.
Rozvržení prvků v kuchyni jsme ponechali téměř totožné, jen jsme využili systémové díly série Metod. Výborně nám posloužil online nástroj pro navrhování kuchyní, který Ikea nabízí na svém webu. Nakonec jsme z Ikea vzali i většinu spotřebičů – počínaje myčkou, která měla velice dobré hodnocení v dTestu, přes varnou desku, troubu až po digestoř (která se v dTestu také velice dobře umístila). Pouze horní pracovní desku jsme chtěli z dubového dřeva, Ikea však masiv nenabízí, pouze dýhovaný materiál a navíc není k mání v námi požadované šířce – objednali jsme ji proto jinde.

kuchyn_ikea

Kvalita zpracování jednotlivých dílů kuchyně mě mile překvapila, zejména výsuvy a šuplíky jsou hodně důmyslné. Sestavení kuchyně mi zabralo necelé tři víkendy, drobné komplikace se našly, většinou ale vycházely ze špatně informovaného personálu, který nám prodal komponenty, které jsme buď nepotřebovali nebo nechtěli. Ty, které jsem v zápalu boje nerozbalil se naštěstí daly vrátit…

DSCN4699

017

007

DSCN4700

Realizace topení

V předchozím příspěvku jsem popsal důvody, které nás vedly k pořízení elektrického topení do naší dřevostavby. V tomto článku bych rád podrobněji popsal jednotlivé komponenty a jejich zapojení.

Veškeré komponenty topné soustavy jsme nakoupili u firmy Fénix a to přes dodavatele Ingpro, kterážto firma nám bezplatně zhotovila podrobný návrh vytápění, zejména bych zde rád zmínil pana Berana, který s námi dlouhé měsíce trpělivě konzultoval a poskytl nám cenné rady.

Původní plán na komplexní centrálně řízený systém vytápění, jsme nejdříve zredukovali na systém ovládaný cca osmi digitálními programovatelnými termostaty a postupným slučováním a rušením některých okruhů jsme zůstali u konečného počtu dvou programovatelných termostatů, které ovládají dva hlavní okruhy – jeden zahrnuje hlavní obytnou část domu – obývací pokoj, jídelnu, kuchyň a přilehlou chodbu (celý prostor je otevřený, takže nemělo smysl každou část ovládat samostatně) a druhý koupelnu a wc. Ložnice jsou pak opatřeny klasickými přímotopy.

Celkem jsme tedy použili tři různé topné prvky – podlahové fólie Ecofilm pod plovoucí podlahy, topné rohože pod podlahy s dlažbou a přímotopy do ložnic. Celková investice do topného systému, včetně termostatů a veškerého příslušenství nutného k instalaci nepřekročila 40000 Kč.

Instalaci topení předcházela příprava ve formě natažení kabelů k instalačním krabicím připraveným pro nástěnné termostaty, natažení husích krků pro podlahové sondy a také jedno složitější předrátování největšího okruhu (protože jsme spojili vytápění obyváku, jídelny, kuchyně a chodby, bylo potřeba přetáhnout přívody elektřiny, neboť tak velký okruh je třeba spínat přes relé -to jsme umístili do technické místnosti).

Obecně byla instalace topných prvků jednoduchá, topné kabely se jen rozvinuly a zatáhly flexibilním lepidlem, na nějž se po zaschnutí lepila dlažba. Topné fólie se natahovaly pod plovoucí podlahu a zakrývaly PE fólií, kvůli napojení drátů však bylo třeba frézovat do hrubé podlahy drážky na dráty a spojky (hrubé podlahy máme z Durelisových desek, takže to nebyl problém).

[GARD]

Finální podlahy

Koncept podlah v domě byl předem dán – v „mokrých“ částech domu dlažba – tedy koupelna, WC, kuchyň, předsíň a tech. místnost, zbytek dřevěné plovoucí podlahy. Plovoucí proto, že velkou část domu vytápíme podlahovým vytápěním a jiná dřevěná krytina by se s tímto topným systémem prala.

Bohužel jsem při budování hrubé podlahy nenechal na finální podlahu dostatečnou rezervu na otevření dveří, takže jsme byli limitování tloušťkou podlahy 8 mm. V této tloušťce vyrábí dřevěné plovoučky pouze firma Kahrs, bohužel mají velice tenkou dýhu (= nízká životnost podlahy a nemožnost případného přebroušení), takže jsme nakonec museli od dřeva ustoupit a koupili jsme plovoučku klasickou od firmy Quick Step.

Nutno říci, že práce s plovoučkou není složitá, Quick Step má vynikající zámky, takže podlaha jde rychle od ruky. Jediné úskalí představují detaily, např. kolem sloupů apod. Podlaha od Quick Stepu je vzhledově moc pěkná, reliéf dřeva přesně souzní s léty na laminu, vzhledově je mnohem hezčí, než dýhovaný Kahrs Linnea. Také kvalita lamel je hodně dobrá – jsou tvrdé, jen tak se nepoškrábou nebo neotlučou. Dřevo je ale samozřejmě dřevo a moc mě mrzí, že jsme koncepci vytápění a podlah nezvolili tak, abychom mohli mít podlahy masivní. Nicméně stavba je o neustálých kompromisech a nezbývá, než se s tím smířit.

Co se týče dlažby, ani její pokládka není příliš složitá. Pokud to člověk nemá v oku, je třeba neustále měřit a vážit a srovnávat. Taky doporučuju dlažbu při pokládce důkladně čistit – zaschlé lepidlo se odstraňuje opravdu špatně. Před samotnou pokládkou je dobré změřit rovnost podkladu – aby člověk věděl, kde bude třeba dát více lepidla a kde méně a spočítat si dořezy. Na složitější dořezy nezapomeňte flexu s diamantovým kotoučem.

Pokud s pokládkou podlah svépomocí váháte, neváhejte. Není to žádná věda, pokud nemáte nesmyslné požadavky (např. pokládka na koso) nebo pokud nemáte v místnosti příliš zákoutí a nepravidelností, jde to rychle.

Koupelna v dřevostavbě

Stěny a strop koupelny jsme pokryli sadrokartonem, Celou koupelnu jsme nejprve důkladně natřeli tekutou lepenkou. Teoreticky by stačilo natřít jen exponovaná místa – kolem vany, umyvadla a sprchového koutu. My jsme to ale pro jistotu vzali zgruntu…

Na obklady jsme použili čtvercové kachličky české firmy Rako o rozměru 15×15 cm, bohužel při obkládání se ukázalo, že každá barva má trochu jiný rozměr, takže jsme spáry museli všelijak ladit a upravovat, aby nám nevznikaly příliš velké nerovnosti. Obklady jsme nezačali pokládat úplně od podlahy, ale cca 15 cm od země jsme upevnili sádrokartonové profily, srovnali jsme je do váhy a obklad začali na nich. Teprve až uděláme v koupelně podlahu, doložíme spodní řadu.

V koupelně jsme chtěli udělat mozaiku, nakonec nás mozaika zachránila tam, kde jsem špatně vypočítal dořez kachle… Mozaiku jsme dělali i kolem zrcadla a další nás čeká na vaně a bylo to docela pracné. Nejdříve jsme vyrobili střeby – odřezky kachlí jsme zamotali do hadru a pomlátili kladivem. Pak se celá mozaika vyměřila a vysládala na kus desky a teprve pak se lepila na zeď, přičemž ne vždy jsem se trefil, takže tu a tam dílek zbyl nebo pochyběl. Obecně bylo ale dobré si mozaiku nejdříve poskládat, protože lepidlo schne docela rychle, takže není moc čas přemýšlet. Ale věřím, že kdo má alespoň trochu výtvarné oko, zvládne skládat mozaiku přímo z ruky.
Jinak střepy jsme nijak zvlášť neupravovali ani nezabrušovali, nechali jsme ostré hrany tak jak vznikly při lámání kachle.

10700709_10152477619374580_2099763155639926762_o

Obecně skýtala koupelna více úskalí – dělali jsme sadrokartonovou předstěnu, v níž vedou trubky s vodou, do předstěny jsme instalovali zpevněnou dřevěnou konstrukci pro zavěšení topného žebříku. Zapeklitý byl i výběr vany – kvůli špatně umístěnému odpadu jsme museli sehnat vanu velice atypického tvaru, nakonec se nám ale zadařilo a vanu jsme dokonce sehnali ve výprodeji za poloviční cenu.

Maturitou bylo pro mě podezdívání vany. Původně jsem chtěl vanu obložit sadrokartonem, ale protože jsem nikde nesehnal žádné reference ani pořádné fotky, jak na to, rozhodl jsem se klasicky podezdít vanu Ytongem. Nakonec to nebylo tak hrozné – nejdříve jsem si nachystal jednotlivé tvárnice, nařezal na míru a na sucho položil, pak jsem vše očísloval, dal stranou, pod vanou jsem důkladně zametl a tvárnice nalepil nízkoexpanzní pěnou na své místo.

Opěrná zídka

Vzhledem k tomu, že je náš pozemek svažitý, museli jsme vyřešit převýšení na straně přístřešku pro auto opěrnou zídkou – na zakončení svahem nezbylo dost místa.

Bagrem jsme nechali vykopat rýhu širokou cca 30 cm a hlubokou 80 cm a tu jsme na délce 15 metrů vybednili všelikými zbytky desek a fošen. Protože nebyl čas bednění zalít betonem hned, po pár týdnech se nám část odkopané zeminy sesula a museli jsme drážku docela razantně opravovat.

Základ pro zídku spolknul asi kubík a půl betonu z domíchavače, ještě do čerstvého betonu jsme zapíchali co 0.5 m železné tyče – roxory (tloušťky 1 cm) – kvůli armování ztraceného bednění.

Samotnou zídku jsme vystavěli ze ztraceného bednění 50x20x25 cm, práce šla celkem od ruky, bohužel se projevily nerovnosti v základu, na čtyřech řadách tvárnic se chyby pěkně nasčítají, takže na konci zídky vznikla menší mulda…

Zadní část zídky je opatřená drenážní trubkou zasypanou štěrkem, k zídce přiléhá nopová fólie – postup je klasický, včetně užití geotextilie na oddělení štěrku a zeminy. Betonování zídky jsme nechali na známém zedníkovi, který zrovna neměl do čeho píchnout a nás naopak tlačil čas… Při betonování jsme ještě do zídky umístili lešenářské trubky jako přípravu na budoucí plot.

028

Financování stavby svépomocí

Stavba domu je nákladná záležitost a většina z nás nebude mít dostatečné úspory na celou stavbu domu. Dříve nebo později budete muset řešit půjčku – hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření.

Úskalí první: finanční poradci. Finanční poradci jsou zlo. V drtivé většině jsou to na rychlo vyškolení absolventi, kteří Vám s vážnou tváří nabízí finanční produkty jako housky v krámě, aniž by měli podrobné informace o tom, co nabízí. Navíc se vám budou snažit vnutit další produkty, které zaručeně potřebujete, jako pojistky, investiční účty apod.
Budete-li jako my stavět dřevostavbu svépomocí, vězte, že záhy narazíte na těžce řešitelný (pro našeho poradce neřešitelný) problém – jak dřevostavby, tak stavění svépomocí je pro banku zřejmě riziková investice a tak má pro vás podstatně horší podmínky, než kdybyste stavěli z cihel firmou. Proto je ideální mít v začátku nějaké vlastní prostředky na rozestavění domu nebo alespoň nemovitost, kterou byste mohli ručit.

Úskalí druhé: málo peněz na start. Pokud stojíte na začátku a nemáte peníze, buďte obezřetní. Uvědomte si, že půjčku budete splácet několik desítek let, měli byste mít stabilní příjem a nějakou rezervu na překlenutí jakýchkoli problematických období. Čím méně si musíte půjčit, tím lépe. Pokud nemáte vlastní prostředky ani nemovitost, kterou byste mohli ručit, nezbývá, než uzavřít půjčku bez ručení. To je zpravidla neuvěřitelně předražený finanční produkt. Z peněz z této půjčky dům rozestavíte a až bude v takové podobě, že jim bude možné ručit, celý úvěr přefinancujete nějakým výhodnějším.

Peníze shůry aneb začínáme čerpat. Když si oběháte martyrium papírů a potvrzení, uzavřete první půjčku a na účtu se vám objeví první peníze, můžete konečně začít stavět. Banka či spořitelna po vás bude chtít neustále dokládat, za co jste její peníze utratili, takže se připravte na další papírování a dokládání. Peníze vám zpravidla nedají najednou, ale postupně – vždy až část prostavíte a doložíte, dají vám další. Trvá jim to, takže vás budou zdržovat. Proto pečlivě plánujte kdy a na co peníze budete potřebovat.

Úvěr ze stavebního spoření nebo hypotéka není nic extra výhodného, ale není to zas taková lichva oproti půjčkám bez zajištění. Úroky hypoték jsou nejisté, ale zpravidla o něco nižší než u stavebka, u stavebního spoření máte zase sazbu fixní, takže víte, na čem jste po celou dobu splácení. Obecně se pohybujete mezi dvěma a čtyřmi procenty úroků ročně. Dále jsou tady všelijaké poplatky – za uzavření smlouvy, za vedení účtu, za zasílání výpisů atd. atd. To znamená, že celkem bance zaplatíte cca 15-17% z toho, co si půjčíte. Banka se vás bude snažit okrást. A to nemyslím jako eufemismus, my jsme se skutečně setkali s praktikami, které s krádeží hraničí. Od skrytých poplatků, nevýhodných přílepků psaných malým písmem (ano, čím menší písmo, tím důležitější sdělení…) až po zamlčování informací personálem spořitelny. Tady se konečně vyplatí zamyslet:

Kolik peněz si chcete půjčit? Otázka, kterou jsem měl možná položit na začátku, ale mi se více líbí, když jsme se k ní dopracovali postupně. Pokud si půjčíte řekněme dva miliony, banka schlamstne cca 350 000 Kč navíc. Jak dlouho budete muset pracovat, abyste tolik peněz vydělali? Osobně nemám rád, když se peníze přiměřují časem, protože do práce má člověk chodit proto, že jej baví a naplňuje, přesto mi to nedá – nebylo by lepší strávit ten čas s rodinou a přáteli než vyděláváním na splátky? Já bych dnes šel do banky se skromnějším rozpočtem…

[GARD]

Chceme stavět?

Několik přátel mě nezávisle na sobě požádalo o radu, zda a jak mají stavět svůj vlastní dům. Chtěli vědět, jak dlouho to trvá, kolik to stojí. Kde začít, když o stavění vůbec nic nevědí. Napadlo mě, že by odpověď na tyto otázky zajímalo víc zájemců o stavbu svépomocí. Tady tedy jsou.

  • Není to pro každého. Stavba domu není pro každého. Potřebujete trochu organizačních schopností, trpělivost a cílevědomost. Stavba domu je velký projekt a bude vás stát hodně sil.
  • Stavba není jen o stavebníkovi. Bez psychicky stabilního partnera v zázemí se neobejdete.
  • Půjčené peníze jsou pořád peníze, které musíte vydělat. Zadlužte se co nejméně. Myslete na svou rodinu, na to, kolik času můžete strávit se svými blízkými namísto vydělávání peněz na splácení půjčky. Šteřete.
  • Buďte skromní. Neberte si brutální půjčky, i když si myslíte, že na to zrovna máte. Dluhy vás psychicky vyčerpávají. Když budete skromní ve svých požadavcích, nebudete se muset tolik zadlužovat.
  • Postavte to malé. Opravdu. Velký dům je dřina. Stojí hodně peněz. Jeho stavbou strávíte spoustu času. V malém domě si budete blízko, v malém domě se svou rodinou budete trávit čas společně. Soustřeďte se na společný obytný prostor. Mám moc rád pohled Ondřeje Netíka, jakkoli mám na prostor trochu vyšší nároky: „Dům je jen přístřeším, ne prostorem k trávení našeho života.“
  • Z toho plyne další bod. Buďte venku! Žijte co nejvíce venku. Vyberte si pro život takové místo, kde se vám bude líbit, klaďte velký důraz na okolí vašeho domu. Ušetřete peníze na stavbě a investujte raději do většího nebo hezčího pozemku.
  • Zapojte kamarády. Práce s kamarády je skvělá zábava. Čas strávený s přáteli při stavbě domu je skvěle prožitý. Oslovte své známé a kamarády, a užijte si s nimi budování svého obydlí.
  • Stavějte ze dřeva. Běžte do dřevostavby – dřevo je krásný materiál a dobře se s ním pracuje. Obecně je s přírodními materiály krásná práce. Ale pokud máte zkušenosti s jiným materiálem, kašlete na to a dělejte, co umíte…
  • Hlavně jednoduše! Složitá řešení vyžadují čas a peníze. Je zbytečné stavět komplikované tvary domu, vymýšlet složité konstrukce a dispozice. Vydejte se nejjednodušší cestou. Usnadní vám to mnoho práce.
  • Buďte alternativní. Nebojte se řešení, které se běžně nenosí. Používejte levné alternativy. Na spoustě detailů se dá ušetřit – spoustu věcí si dokážete vyrobit sami a nemusíte je kupovat. Nebuďte na své výsledky práce zbytečně nároční!

Jak dlouho to tedy trvá? Záleží, jak velký stavíte dům. Rok. Dva. Nebo tři. Je to na vás…
Kolik to stojí? Dům se dá postavit i za cenu nižší, než milion, ale pravděpodobně utratíte více. Málokdo umí stavět úsporně a skromně. Základem nízké ceny je velikost domu a následně složitost provedení. Myslete na to neustále.
Jak začít? Začněte pozemkem. Vyberte místo, kde se vám bude dobře žít. Pečlivě vyberte projektanta, ujistěte se, že jste na stejné vlně. Hodně o domu přemýšlejte, jak ho budete využívat, jak v něm budete žít. Kašlete na to, jak vypadá.
Než se pustíte do stavění, vše si důkladně prostudujte a připravte. Na internetu najdete obrovské množství informací. Opravdu to stojí za to. U stavby domu se to vyplatí dvojnásob mít vše promyšlené dopředu.

DSCN1256

Větrání s rekuperací v dřevostavbě – část první

Systém větrání s rekuperací tepla slouží k zajištění optimální výměny vzduchu v domě a zároveň minimalizaci tepelných ztrát při větrání. U dřevostavby, která je defacto parotěsně uzavřená je takovýto způsob větrání nutnost – jinak se nevyhnete plísním.

Větrání s rekuperací je předmětem častých sporů zastánců přírodního bydlení, kteří mnohdy přehnaně kriticky šlapou po koncepci nízkoenergetického či pasivního domu. Sám jsem se setkal s demagogy, kteří argumentovali např. fotkami špinavé digestoře, kterou vydávali za vedení vzduchotechniky, argumentovali špatným prostředím v domě, aniž by kdy dům s fungující rekuperací navštívili apod.
Přestože je náš dům navržen jako difuzně otevřený, větrání s rekuperací by mělo přispět k lepšímu klimatu v zimních dnech, kdy v domě tak často nevětráme klasickým otevřením okna (aby nám neutíkalo teplo) a mělo by pomoci bojovat se zvýšenou vlhkostí. Jak se systém osvědčí ukáže až praxe…

Na větrání s rekuperací tepla jsme si nejdříve nechali vypracovat projekt, později se však ukázalo, že ne vše je naprojektováno dle našich představ a tak jsme provedli některé úpravy – jak ve vedení rozvodů, tak v materiálech a jednotce.

1NP

Nejprve bylo třeba nastudovat vše o rekuperačních jednotkách – hodně informací je k dispozici na Airforu, rovněž je zde seznam rekuperačních jednotek (včetně cen). Na českém trhu je několik výrobců, kteří vám rádi za 100000 Kč prodají designovou krabici se dvěma ventilátory, případně dovozců, kteří vám prodají levnou polskou či ukrajinskou jednotku za dvojnásobnou cenu, než za jakou ji seženete u domácích prodejců. Rozhodl jsem se proto nakonec jednotku vyrobit (o výrobě jednotky se rozepíšu jindy, zatím není hotová).

Srdce jednotky tvoří rekuperační protiproudý výměník Klingenburg GS 30/300. Objednal jsem si jej přímo u německého výrobce a musím pochválit velice kvalitní provedení – plášť je vyroben bez použití nýtů či šroubů, komůrky jsou hliníkové a celkové zpracování je velice pečlivé. Udávaná účinnost výměníku je až 90%. Výměník je poměrně velký, váží 6,3 kg, rozměry jsou 496 x 271 x 300 mm. Abych kompenzoval vysoké poštovné za zaslání výměníku, koupil jsem hned tři a dva obratem ruky prodal, výsledná cena výměníku tak vyšla na cca 3500 Kč.

DSCF8709

Dalším problémem byl výběr správného potrubí. Dlouho jsme se rozhodovali, zda vést rozvody vzduchotechniky v plastu nebo v plechu. Vzduchaři se poměrně zásadně rozcházejí v názorech na vedení potrubí – jedni poměrně striktně prosazují jedno centrální potrubí s odbočkami, druzí zase jednotlivé větve vedoucí z rozváděcích boxů. Poměrně vyčerpávající diskuzi na toto téma lze najít na foru tzb-info. Nakonec jsem se po dlouhých úvahách rozhodl pro flexibilní PE potrubí, hlavně kvůli jeho výšce a snadnější montáži. Přímo ve firmě MATEICIUC jsem koupil 100 metrů vzduchotechnické hadice s vnitřním průměrem 75 mm (vnějším 90 mm) a také plechové rozvodné boxy polské provenience. Tento komplet vyšel na cca 11000 Kč.

Instalace hadic byla vcelku bezproblémová, při realizaci rozvodů jsem vycházel z původního projektu, pouze vedení do kuchyně a do koupelny jsem zdvojil, kvůli účinnějšímu odtahu vlhkosti. Oproti projektu jsem všechny přívody vzduchu natáhl až k oknu, kvůli lepšímu provětrání místnosti (aby čerstvý vzduch nebyl hned odtažen pod prahem dveří ven z místnosti). Hadice se v každé místnosti napojují na plechovou redukci a na tu je ve stropě napojen anemostat.

Na použití plastových hadic v praxi jsem byl hodně zvědavý – zlí jazykové na internetu strašili tlakovými ztrátami, hlučností apod. Než jsem se pustil do výroby samotné jednotky, otestoval jsem celý rozvodný systém levným AC ventilátorem, který bratr používá u své rekuperační jednotky a byl jsem velice mile překvapen – i z nejvzdálenějších výdechů vzduch proudil velice intenzivně, přestože ventilátor jel na 50% svého výkonu (použitý ventilátor je schopen přečerpat při plném výkonu 350 m3 vzduchu za hodinu – a to jsem původně šilhal po ventilátorech s výkonem okolo 700m3…). Otestoval jsem jak potrubí pro přívod, tak potrubí pro odtah vzduchu a vše fungovalo tak jak má.

Problematickým místem je výstup vzduchu z domu – může zde docházet ke kondenzaci vody, ta pak stéká po fasádě a může ji špinit (ve vzduchu odváděném z domu mohou být různé nečistoty, např. z kuchyně) případně v zimě vytváří rampouchy. Důležité je v tomto ohledu vyvést vývod z rekuperace po úhlem, tak, aby případný kondenzát stékal zpět do jednotky, odkud je odváděn do kanalizace. Co se týče prostupu vývodu konstrukcí obvodové stěny, kolem trubky jsme namísto vaty kvůli riziku kondenzace vody dali XPS polystyren a trubku v něm řádně zapěnili. Je to důležitý konstrukční detail, který je třeba zevnitř také parotěsně zajistit (kolem trubky jsme napojení na OSB desku zatmelili parotěsným tmelem a přelepili Airstop páskou).
Krokem stranou byla volba mřížek pro nádech a výdech rekuperace na fasádu – aby nedocházelo ke špinění fasády, zvolili jsme nakonec mřížky nerezové, odtahovou s krycí kopulí. Bohužel, po prvním roce se ukázalo, že není nerez jako nerez a mřížka stejně zoxidovala a na fasádě vytvořila špinavý pruh…

[GARD]