Venkovní práce přišly na řadu na začátku léta, ve chvíli, kdy se uvnitř kvůli opravám po požáru nedalo více-méně nic dělat. Pořídili jsme na betonování vše potřebné – kopec štěrku, paletu cementu a míchačku a ze všeho nejdříve jsme se vrhli na obrubníky kolem domu. Tady byl trochu problém se štěrkem – pořídil jsem příliš hrubý, takže se obrubníky špatně usazovaly, ale nakonec se vše podařilo.

Druhou fázi představoval plot. Poměrně rychle jsme zjistili, že nejméně pracné a zároveň nejlevnější řešení bude klasický drátěný plot. Objednali jsme materiál z Vamberka od firmy Wiremetal – poplastované sloupky i pletivo. Vzhledem k tomu, že máme na pozemku velice kamenitou půdu, zajistil jsem vrták na malém pásovém bagru a všechny díry nechal vyvrtat do kloubky cca 90 cm. Každá díra se pak musela ručně vybrat, někdy se stalo, že vrták kvůli většímu kameni sjel stranou a tak se díra musela posunout nebo začistit – to byla pekelná práce. Jakmile byly díry připraveny, mohlo se betonovat.

Když už jsme byli u toho betonování, sehnal jsem i velké silnostěnné sloupky na bránu a branku a vzali jsme to „z jedné vody“. Protože kolem těchto sloupků bude zámková dlažba a hlína je u vjezdu již o 50cm vyhrabaná, museli jsme kolem děr ještě udělat bednění, aby byl beton dostatečně vysoko.

Když už jsem měl vrták k dispozici, nechal jsem si připravit i díry na patky pro boudu, stání na auto a terasu. Postupně jsme pak jednotlivé patky betonovali – na terasu jsme použili jako bednění zbytky z KG trubek, pod boudu se daly tvárnice ztraceného bednění, které zbyly ze zídky. Na stání na auto jsem si musel nechat svařit bytelné ocelové patky – nic z toho, co bylo k mání v obchodech nebylo dostatečně masivní. Ocelové patky jsem nechal pozinkovat v Ostravské galvanovně Galvan.cz, nutno říci, že to byla rychlovka a ani to nebylo nijak zvlášť drahé.

Obecně se betonování ukázalo jako poměrně zdlouhavé – jednak byla náročná příprava děr a bednění, druhak pak následné rovnání a přeměřování, aby vše bylo na svém místě a ve správné výšce.

Natahování drátěného plotu

Tahání a napínání drátěného plotu jsme dělali ve třech a byla to slušná dřina na dva dny. Použili jsme pletivo s již napleteným drátem, což bych příště asi neudělal – pletivo se hodně špatně napínalo. Také se příliš neosvědčil návod výrobce, který nabádal k zabetonování vzpěr do 2/3 výšky hlavních trubek – kdybychom dali vzpěry výše, nedošlo by v horní třetině k prohnutí sloupků. Také tvrzení, že 25 metrů plotu nemusí mít průběžné vzpěry nebylo úplně vpořádku, protože na takovéto délce už dochází ke slušnému průvěsu a plot není možné dobře napnout.

Nicméně přes všechna úskalí se nám nakonec plot podařilo vcelku obstojně postavit, včetně boční brány (která byla mimochodem docela křivá a jeden ze sloupků měl křivě navrtanou díru pro pant, takže dalo dost práce ji dostat do provozuschopné podoby).

Přírodní plot

Plot podél hranice pozemku sousedící se sousední stavební parcelou jsme nakonec jako drátěný nerealizovali – soused měl trochu jiné představy a nakonec jsme se shodli na plotu z lískových prutů vpletených mezi akátové kůly. Využili jsme firmy www.prirodniploty.cz a nutno říci, že se plot povedl a máme z něj velkou radost.