Systém větrání s rekuperací tepla slouží k zajištění optimální výměny vzduchu v domě a zároveň minimalizaci tepelných ztrát při větrání. U dřevostavby, která je defacto parotěsně uzavřená je takovýto způsob větrání nutnost – jinak se nevyhnete plísním.

Větrání s rekuperací je předmětem častých sporů zastánců přírodního bydlení, kteří mnohdy přehnaně kriticky šlapou po koncepci nízkoenergetického či pasivního domu. Sám jsem se setkal s demagogy, kteří argumentovali např. fotkami špinavé digestoře, kterou vydávali za vedení vzduchotechniky, argumentovali špatným prostředím v domě, aniž by kdy dům s fungující rekuperací navštívili apod.
Přestože je náš dům navržen jako difuzně otevřený, větrání s rekuperací by mělo přispět k lepšímu klimatu v zimních dnech, kdy v domě tak často nevětráme klasickým otevřením okna (aby nám neutíkalo teplo) a mělo by pomoci bojovat se zvýšenou vlhkostí. Jak se systém osvědčí ukáže až praxe…

Na větrání s rekuperací tepla jsme si nejdříve nechali vypracovat projekt, později se však ukázalo, že ne vše je naprojektováno dle našich představ a tak jsme provedli některé úpravy – jak ve vedení rozvodů, tak v materiálech a jednotce.

Nejprve bylo třeba nastudovat vše o rekuperačních jednotkách – hodně informací je k dispozici na Airforu, rovněž je zde seznam rekuperačních jednotek (včetně cen). Na českém trhu je několik výrobců, kteří vám rádi za 100000 Kč prodají designovou krabici se dvěma ventilátory, případně dovozců, kteří vám prodají levnou polskou či ukrajinskou jednotku za dvojnásobnou cenu, než za jakou ji seženete u domácích prodejců. Rozhodl jsem se proto nakonec jednotku vyrobit (o výrobě jednotky se rozepíšu jindy, zatím není hotová).

Srdce jednotky tvoří rekuperační protiproudý výměník Klingenburg GS 30/300. Objednal jsem si jej přímo u německého výrobce a musím pochválit velice kvalitní provedení – plášť je vyroben bez použití nýtů či šroubů, komůrky jsou hliníkové a celkové zpracování je velice pečlivé. Udávaná účinnost výměníku je až 90%. Výměník je poměrně velký, váží 6,3 kg, rozměry jsou 496 x 271 x 300 mm. Abych kompenzoval vysoké poštovné za zaslání výměníku, koupil jsem hned tři a dva obratem ruky prodal, výsledná cena výměníku tak vyšla na cca 3500 Kč.

Dalším problémem byl výběr správného potrubí. Dlouho jsme se rozhodovali, zda vést rozvody vzduchotechniky v plastu nebo v plechu. Vzduchaři se poměrně zásadně rozcházejí v názorech na vedení potrubí – jedni poměrně striktně prosazují jedno centrální potrubí s odbočkami, druzí zase jednotlivé větve vedoucí z rozváděcích boxů. Poměrně vyčerpávající diskuzi na toto téma lze najít na foru tzb-info. Nakonec jsem se po dlouhých úvahách rozhodl pro flexibilní PE potrubí, hlavně kvůli jeho výšce a snadnější montáži. Přímo ve firmě MATEICIUC jsem koupil 100 metrů vzduchotechnické hadice s vnitřním průměrem 75 mm (vnějším 90 mm) a také plechové rozvodné boxy polské provenience. Tento komplet vyšel na cca 11000 Kč.

Instalace hadic byla vcelku bezproblémová, při realizaci rozvodů jsem vycházel z původního projektu, pouze vedení do kuchyně a do koupelny jsem zdvojil, kvůli účinnějšímu odtahu vlhkosti. Oproti projektu jsem všechny přívody vzduchu natáhl až k oknu, kvůli lepšímu provětrání místnosti (aby čerstvý vzduch nebyl hned odtažen pod prahem dveří ven z místnosti). Hadice se v každé místnosti napojují na plechovou redukci a na tu je ve stropě napojen anemostat.

Na použití plastových hadic v praxi jsem byl hodně zvědavý – zlí jazykové na internetu strašili tlakovými ztrátami, hlučností apod. Než jsem se pustil do výroby samotné jednotky, otestoval jsem celý rozvodný systém levným AC ventilátorem, který bratr používá u své rekuperační jednotky a byl jsem velice mile překvapen – i z nejvzdálenějších výdechů vzduch proudil velice intenzivně, přestože ventilátor jel na 50% svého výkonu (použitý ventilátor je schopen přečerpat při plném výkonu 350 m3 vzduchu za hodinu – a to jsem původně šilhal po ventilátorech s výkonem okolo 700m3…). Otestoval jsem jak potrubí pro přívod, tak potrubí pro odtah vzduchu a vše fungovalo tak jak má.

Problematickým místem je výstup vzduchu z domu – může zde docházet ke kondenzaci vody, ta pak stéká po fasádě a může ji špinit (ve vzduchu odváděném z domu mohou být různé nečistoty, např. z kuchyně) případně v zimě vytváří rampouchy. Důležité je v tomto ohledu vyvést vývod z rekuperace po úhlem, tak, aby případný kondenzát stékal zpět do jednotky, odkud je odváděn do kanalizace. Co se týče prostupu vývodu konstrukcí obvodové stěny, kolem trubky jsme namísto vaty kvůli riziku kondenzace vody dali XPS polystyren a trubku v něm řádně zapěnili. Je to důležitý konstrukční detail, který je třeba zevnitř také parotěsně zajistit (kolem trubky jsme napojení na OSB desku zatmelili parotěsným tmelem a přelepili Airstop páskou).
Krokem stranou byla volba mřížek pro nádech a výdech rekuperace na fasádu – aby nedocházelo ke špinění fasády, zvolili jsme nakonec mřížky nerezové, odtahovou s krycí kopulí. Bohužel, po prvním roce se ukázalo, že není nerez jako nerez a mřížka stejně zoxidovala a na fasádě vytvořila špinavý pruh…