Celý život pracuju s psaným textem. Dělám si poznámky, vypracovávám úkoly, píšu články, třídím si myšlenky. Text mě uklidňuje, strukturované psané informace mi pomáhají snad ve všech oblastech života. Psaný text je pro mě tedy velice důležitý a protože s ním pracuju každý den, chci jej tvořit co nejpříjemnější cestou.
Drtivou většinu textů píšu na počítači, takže často řeším digitální podobu. Pracuju s formátováním, člením texty sémanticky, aby měly jasnou strukturu. Potřebuju mít k dispozici prostředky, jak text strukturovat.
Když píšu pro web, potřebuju mít možnost zvýrazňovat vybrané části textu (tučně, kurzívou), vytvářet hierarchii nadpisů a hodí se také hypertext (tedy možnost vkládat odkazy). Praktické jsou odrážkové nebo číslované seznamy, které výrazně zpřehledňují jakoukoli textovou práci.
Tohle všechno umí většina textových editorů, Word, Google Docs, OpenOffice... V těchto editorech je ale zároveň možné napáchat spoustu nepořádku – rozházet styly, velikost písma, řádkování, barvy... Zmíněné editory umožňují nastavit spoustu detailů, které při běžné práci s textem reálně nikdo nepotřebuje.
Dalo by se říci, že tyto programy jsou spíše nedokonalým sazačským softwarem. Plus je tady problém s kompatibilitou – je běžné, že text vytvořený v jednom editoru vypadá v jiném oditoru odlišně. Je to způsobené tím, že klasické editory používaly proprietární formáty (například .doc) a nijak zvlášť neřešily podporu otevřených formátů jako je .odt (OpenDocument).
Další problém je kompatibilita formátů v čase – souborové formáty se vyvíjí a texty napsané před deseti či dvaceti lety se v dnešním editoru s velkou pravděpodobností rozhodí, pokud vůbec půjdou otevřít. Toto zapříčinila strategie Microsoftu, který do svého software neustále přidával nové funkce, což vyžadovalo neustále aktualizace souborových formátů.
Nutno říci, že formátu zpravidla dost složitých a komplexních, což samozřejmě nahrává tomu, že se v nich tu a tam může něco pokazit... Naštěstí je tady řešení – markdown!
Co je markdown?
Markdown není souborový formát, ale značkovací jazyk pro efektivní formátování čistého textu. Vymyslel ho v roce 2004 John Gruber ve spolupráci s Aaronem Swartzem. Jejich cílem bylo snadné psaní textu pro web bez nutnosti psát/znát složité HTML značky. Chtěli zkrátka vytvořit co nejčistší, lidsky čitelný text, který se zároveň dá automaticky převést do HTML.
Existují i další značkovací jazyky, třeba Wikitext, v ČR byl populární třeba Texy, ale markdown adoptovali velcí hráči a tak se stal de facto standardem. Jeho hlavní devízou je jednoduchost a velká podpora napříč nástroji – od online nástrojů po nativní aplikace, od GitHubu přes Discord, WhatsApp, Slack až po ChatGPT – Markdown zkrátka postupně přebírá kontrolu.
Markdown umí všechna základní formátování textu pomocí jednoduchých značek, kupříkladu '# Nadpis' vytvoří nadpis první úrovně, '## Nadpis 2' nadpis druhé úrovně. Kurzíva se jen obalí hvězdičkami, tučný text má na konci a na začátku hvězdičky dvě.
Celé kouzlo markdownu tkví v tom, že jej můžete psát v libovolném textovém editoru. Vystačíte si i s plaintextovým editorem (editorem, který nepodporuje žádné formátování). Exitují i editory určené přímo pro markdown, které usnadňují psaní a hlavně umožňují značkovací jazyk zobrazit v nějaké grafické podobě.
Editory podporující markdown
Markdownové editory bych rozdělil na několik druhů:
- Plaintextový editor – nejjednodušší nástroj, který zobrazí "zdrojový kód", tedy čistý text včetně značek. Na každém počítači je takový nainstalovaný. Text je čitelný, ale neuvidíte zde formátování – například tučný text se nezobrazuje tučně, ale je zkrátka obalen hvězdičkami...
- Markdown editor s náhledem – tyto editory mají zpravidla dva panely, v jednom píšete značkovacím jazykem a ve druhém vidíte zformátovaný výsledek. Takovéto editory jsem používal zpočátku, než jsem si značkovací jazyk úplně osvojil.
- Wysiwyg editor – kupříkladu Notion nebo Dropbox Paper, kde můžete psát markdownové značky a editor je hned převede na vizuální podobu formátování. Nabízí ale také jednoduché panely s tlačítky, kterými lze text formátovat. Je to zajímavý hybrid, jehož hlavními devizami je přehlednost a rychlost.
- Fancy editory – například iA Writer, což je volba, kterou momentálně preferuji. Je to jakási kombinace, v níž vidíte kompletní zdrojový kód, ale je zde zároveň nějaké základní formátování (např. tučný text je tučný, ale vidíte zároveň obalení hvězdičkami). Výhodou je, že můžete upravovat jak text, tak markdown značky, které jsou stále zobrazené (jiné editory zobrazují značky v závislosti na poloze kurzoru, což někdy způsobuje nepříjemné poskakování textu).
- Specifické editory – tedy programy, které mají jiný primární účel a markdown pouze využívají k formátování textů, například Noteplan, který je primárně plánovacím nástrojem, ale funguje tak, že každému dni přiřazuje markdownový soubor, do nějž můžete psát poznámky, texty a hlavně zde dělat odškrtávací seznamy úkolů.
Zajímavým rozšířením mardownu je tzv. frontmatter – je to seznam definic, které jsou na začátku souboru. Jsou to jakási meta data, která můžete md souborům přiřazovat. Některé programy s nimi umí následně pracovat databázovým stylem (např. velmi populární Obsidian). Můžete si tak třeba udělat kolekci knih, u nichž si vyplníte informace o žánru, autorovi, roku vydání apod. a pak si tato data různě třídit a zobrazovat.
Osobně používám Datenstrom Yellow (i pro tento blog) – jednoduchý redakční systém, který frontmatter využívá k uchovávání proměnných – např. pro datum publikace, URL, autora článu apod.
Monospace estetika
Zajímavým aspektem textu psaného v markdownu je font – je totiž běžné, že při tvorbě markdownového textu se pro lepší přehlednost využívá tzv. monospace font, který je určený původně pro prorgamátory na psaní zdrojového kódu (má všechny znaky stejně široké, takže je výsledný zápis velice přehledný).
Monospace se nehodí na dlouhé texty, hůře se čte, ale na druhou stranu je velice přehledný u kratších textových celků a mi osobně velice vyhovuje v něm texty psát, protože se dobře orientuju v již vytvořeném kontextu a snadno odhalím překlepy, dvojité mezery a podobné nešvary.
Kupříkladu výše zmíněný iA Writer došel tak daleko, že pro účely editoru vytvořil vlastní sadu fontů, které jsou monospace nebo hybridní (většina znaků má stejnou šířku, některé úzké do ale pro lepší čitelnost nabourávají).
Osobně monospace zbožňuju, je to do značné míry estetická volba, ale monospace texty jsou přehledné a mají konzistentní odsazení.
Proč používat markdown?
Je tady řada výhod!
- Markdown pomáhá soustředit se na obsah místo vzhledu, což umožňuje lepší fokus při psaní.
- Je nadčasový – máte jistotu, že formát souboru nezestárne.
- Je jednoduchý – nenamastíte v něm chyby, neřešíte v něm font, barvy, řádkování...
- Je pod kontrolou – máte plnou kontrolu nad formátováním, nestane se vám, že by v textu byly nějaké skryté znaky nebo záludnosti v nastavení stylu.
- Je přehledný – v textu se snadno orientuje, snadno se dodržuje sémantika.
- Je rozšiřitelný – pokud potřebujete něco specifického jako seznam to-do nebo tabulky, poznámky pod čarou nebo třeba rozšíření pro korektury, je to k dispozici.
- Je nezávislý – můžete používat editor dle libosti.
- Je skvělý pro web – spousta mých webu používá jako zdroj pro generování stránek markdown.
Kdy nepoužívat markdown?
Pokud potřebujete specifcké formátování textu, např. když sázíte knihu nebo vytváříte plakát a chcete mít design víc pod kontrolou. To je vše, pro všechny další případy je za mě markdown ideální.
Kdy markdown zlobí
Většinou při exportu do jiných formátů – stále je poněkud problematické mít pod kontrolou např. tiskový výstup, když si chcete pohlídat, kdy bude zalomená stránka. Zápasím také s exportem do PDF, když chci mít text v konkrétním formátu (fonty, velikosti písma)...