Jen co jsme se v průběhu naší první zimy v domě rozkoukali, přiblížilo se jaro a má pozornost se upnula k zahradě. Pro začátek bych rád předeslal, že jsem naprostý zahradní analfabet a s veškerým pěstováním a výsadbou začínám úplně od nuly.
Má původní vize počítala s rozdělením zahrady na dvě části – spodní část macházející se bezprostředně kolem domu, kterou jsme srovnali a v rámci možnosti zbavili kamení, měla být osázená trávníkem, a horní část, oddělená suchou kamennou zídkou (o kameny u nás není nouze, takže jsme četné přebytky ze stavebních prací skvěle využili), měla více-méně žít vlastním lučně-sadovým životem. Když nastal čas sázet, ze zvědavosti jsem si přečetl něco o permakultuře a ekozahradničení, což jsou pojmy, které často slýchávám v souvislosti s přírodním stavitelstvím a doposud jsem jim nevěnoval valnou pozoronost.
Permakultura je vlastně přístup (nejen) k pěstování usilující o trvalou udržitelnost. Veskrze to obnáší namísto boje s přírodou využívání jejich principů. Výborné je, že permakultura člověka často vede k přehodnocování zažitých schémat a konceptů, takže jsem v ní objevil takový zahradní punk. Neváhal jsem, nakoupil literaturu a jal se vzdělávat. Samotní permakulturní zahrádkáři a pěstitelé se v názorech všelijak rozchází a to mi bylo velice sympatické – že zde vlastně není žádná ortodoxní cesta, vše je tak trochu o hledání, pozorování a experimentování…
Z literatury mohu doporučit zejména titul Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku jehož autorem je Jaroslav Svoboda a Naše biozahrádka jejímž autorem je Wolf-Dieter Storl. Tyto dvě knihy mě inspirovaly patrně nejvíc, ale drobné rady a tipy jsem vyzobával i z dalších publikací, které brzy zaplnily celou polici v mé knihovničce.
Návrh zahrady
Ze všeho nejdříve jsem se vrhnul do návrhu zahrady. Měl jsem nějakou vstupní představu, kterou jsem konfrontoval s postupy při navrhování ekozahrad. Nutno říci, teprve až kombinací několika přístupů jsem docílil uspokojivých výsledků. Vyzkoušel jsem zónování, zmapování sektorů, udělal jsem si model zahrady na karton a umísťoval na něj vystřižené stroměčky. Pozoroval jsem slunce – jak svítí na jednotlivé části pozemku v průběhu dne a přes to všechno jsem samozřejmě nasekal spousty chyb…
Naše začátky jsou pozvolné, ale věřím, že se do „líného pěstování“ brzy vpravíme. První stromy jsme nasadili ještě před stavbou domu – olemoval jsem jimi západní hranici pozemku. Odrůdy jsem nikterak neřešil, v zahradnictví jsou prostě vybral ovoce, které máme rádi. Ukázalo se ale, že pečlivější výběr odrůd by byl jistě na místě – naše podmínky jsou specifické, máme hodně větrno, 568 metrů nad mořem, částečně zastíněni horami.
Založil jsem několik záhonů – jako skvělá volba se ukázaly záhony nad kamennou zídkou lemující dům z jižní a západní strany – u pletí či okopávání se vůbec nemusíme hrbit, vše je skvěle na dosah i na dohled. Dobře posloužil i vyvýšený záhon postavený z desek před jižní stranou domu. Dobře se tady dařilo rajčatům, větrné dny přečkala dokonce i kukuřice z našeho prvního pokusu o gildu – chtěli jsme vyzkoušet tři sestry, ale nezvolili jsme správné pořadí, takže popínavky se neměly po čem popínat a záhy vše zahlušila dýně…
Udělal jsem si dokonce i bylinkovou spirálu – o její funkčnosti mám jisté pochyby, ale vypadá moc pěkně. Brzy nám ji suveréně anektoval heřmánek, ale urodily se i další bylinky.
Z naší pidi výsadby vzešly výborné cuketky, brambory a salát – ovšem jen jeden druh, který nechutnal slimákům. Ty zbylé zbaštily tyto nenasytné potvůrky i s kořenem. Snažil jsem se všechny plodiny mulčovat, což se ukázalo jako dobrý tah – plevel prakticky neměl šanci, rostlinky měly vláhu, takže jsem mohl flákat zalévání. Laxní přístup k zalévání se také osvědčil – rostlinky si hned ze startu nemohly zvyknout na pravidelnou zálivku a tak pravděpodobněji pustily hlouběji kořeny a lépe snášely naše nepravidelné zápasy ze zahradní hadicí v duchu myšlenky Masanobu Fukuoky „Co ještě nemusím udělat, aby to fungovalo.“ (doporučuji video Revoluce jednoho stébla slámy).
Pokud byla s něčím potíž, pak se slimáky – ty jsem pravidelně katapultoval za plot na pole za cestou. Další dva škůdci – náš chrt Vilma a nejmenší člen klanu Kilián se pravidelně producírovali po záhonech, zahrabávali klacky nebo naopak vyrývali co se dalo. Valnou část úrody se ale i tak podařilo zachránit. Na další sezónu mám velké plány a nové rycí vidle, tak uvidíme…