Na začátku letošního roku se nám podařilo k naší zahradě připojit ještě cca 2700 m2 pozemku. Rozhodli jsme se založit zde sad, který by v ideálním případě mohl přerůst v jedlý les. Přípravy byly dlouhé, čím méně jsme měli zkušeností, tím více jsme nad věcmi museli dumat. Vzhledem k tomu, že je pozemek podlouhlý a lemovaný z jižní strany vzrostlými stromy, zvolili jsme nakonec formu čtyř velkých slunečních pastí. Je to nepraktický, špatně se to vyměřuje i udržuje, ale co by člověk neudělal pro trochu estetiky…
Pro výsadbu jsme zvolili všelijaké ovocné dřeviny, odrůdy jsme vybírali dle jejich odolnosti, přeci jen jsme v poměrně vysoké nadmořské výšce, zima zde přichází brzy a jaro se zpožděním.
Kosíme snadno?
Pro obhospodařování nově nabyté půdy jsem zvolil poněkud staromódní způsob – kosení klasickou kosou. Nutno říci že v zacházení s tímto nástrojem jsem naprostý laik, ale vrhnul jsem se do toho po hlavě. Pokosení celého pozemku mi zabralo asi osm příjemných podvečerů a s výsledkem jsem nebyl na 100% spokojen – zejména proto, že jsem po kosení již nestíhal hrabat a tak mnohdy posekaná tráva zarostla dříve, než jsem ji mohl nějak efektivně využít.
Obecně byla letošní sezóna dosti hektická, takže podzim pravděpodobně zakončíme jen dosázením několika stromečků do volných míst a pořadným zabezoečením proti srnám a zajícům…
