Původně jsme na většinu zdí v domě plánovali hliněné omítky, ale nakonec jsme se z časových a finančních důvodů rozhodli pro sadrokarton. Samotného mě to doposud trochu mrzí, protože jsem se těšil na „přírodní“ nepravidelný vzhled zdí, ale do domu se chceme stěhovat co nejdříve a tak je třeba práce co nejvíce urychlit.
Přízemí domu „schlamstlo“ 100 desek sadrokartonu, sdk jsme poněkud netradičně šroubovali přímo na OSB desky, jimiž jsou zaklopeny veškeré příčky (přičemž jsme zvolili délku vrutu takovou, aby neprošly skrz OSB desku) – nepoužili jsme tedy žádnou konstrukci z profilů. V našem případě by to nemělo valný smysl, veškeré instalace jsou vedeny uvnitř dřevěných příček, navíc by se konstrukcí zmenšil prostor. Zvažoval jsem také možnost natáhnout omítku přímo na OSB desky, ale tato varianta se jevila jako značně pracná a v konečném důsledku i nákladná (ve srovnání se sadrokartonem).
Práce se sadrokartonem je poměrně rychlá, nejvíc práce vždy zabralo ostění, kolem oken jsme pod SDK dávali ještě 1 cm silný polystyren pro lepší zateplení oken a na spodní rám pod budoucí parapet ještě hobru (4 cm silnou Steico desku). Právě spodní rám okna mi přišel z hlediska zateplení nejvíce „ošizený“, okno je položené jen na obyčejném plastovém profilu, zvenku je osazen parapet, pod nějž se vešlo jen cca 1 cm izolace – proto jsem se rozhodl dozateplit okno ještě zevnitř.
Sadrokarton se dá bez problému zvládnout svépomocí, k práci stačí ostrý řezací nůž, pilka a nabitý aku šroubovák. Je třeba dávat pozor na „křížové spoje“ – desky by se měly překládat jako cihly – a na uložení desek kolem dveří a oken (spoj by neměl být v rohu). Samozřejmě nemůžete čekat, že vše budete mít na 100% rovné, ale u sadrokartonu můžete chybu snadno napravit a když je nejhůře, spousta problémů se dořeší při sádrování.
Samotné sádrování je asi největší vědou – nejdůležitější je správně namíchat sádru (my jsme používali tmel Uniflot), aby měla správnou konzistenci a žádné hrudky. Sádra se nanáší hladítkem a širší špachtlí, chce to trochu praxe – zpočátku se člověk hodně nabrousí, než přijde na správný postup. Po dvou vrstvách sádry (každá se zvlášť přebrousí) jsme na spoje natáhli finish pastu – ta se oproti tvrdému Uniflotu krásně brousí a nemusí se namíchávat – prodává se již hotová v kyblících.
Nejhorší částí bylo jednoznačně broušení. Zpočátku jsem používal starou vibrační brusku, ta ale strašně vířila prach – nepomohl ani respirátor. Ruční brousítka jsou výborné, ale když člověk špatně nasádruje, hrozně se s nimi nadře…